Co dětem hrozí na internetu

Přece jen za komunismu si kluci kopali spíš s míčem na ulici, než aby proháněli virtuální podoby fotbalových hvězd v internetových ligách. Mezi generacemi vzniká trhlina, jíž odborníci přezdívají anglickými slovy „digital divide“. Rodičům ovšem přísluší věčná a svým způsobem svatá povinnost chránit své dítě před nebezpečím, ať se nachází kdekoliv. Jak se stát poctivými ochránci našich malých hrdinů a přitom je neomezovat ve vývoji a v poznávání světa? Zkusíme na tuto otázku odpovědět, předtím však podnikneme užitečnou sondu do dětských představ o internetu a jeho nebezpečích.

V rámci projektu Eurobarometer v roce 2007 proběhla skupinová setkání s chlapci a děvčaty ve věku 9-10 a 12-14 let. Projekt běžel ve 27 zemích EU, v Norsku a na Islandu, přičemž výsledky byly všude v podstatě stejné. Prakticky všechny děti mají dnes přístup k internetu a část jejich života se tak odehrává ve virtuálním prostředí. Považují to za přirozené a běžné. Znalosti používání PC a internetu získávají hlavně napodobováním rodičů, sourozenců, kamarádů apod. a metodou „pokus-omyl“. Obvykle si myslí, že jsou v „surfování“ zkušenější než jejich rodiče a věří svým schopnostem vypořádat se s většinou problémů sami. Právě toto sebevědomí může být nebezpečné a může dítě dostat do rizikové situace. Například neočekávaně velký počet dětí se svěřil s tím, jak šli na schůzku s člověkem, kterého předtím znali jen z online prostředí – a sem tam narazili i na někoho mnohem staršího než původně doufali. Chlapci i dívky chápou a uznávají rodiči daná pravidla ohledně internetu, přesto je sem tam poruší.

Jaká rizika na děti na internetu číhají

Zeptáte-li se svých potomků, čeho se na internetu bojí, pravděpodobně vám jako první řeknou, že hlavně virů. Během svých toulek po síti narazí na mnoho podivných webů s podezřelým obsahem, při používání e-mailu jim dojde jistě přehršel nejrůznějších nebezpečných spamů a podobně. Dítě často ještě neví, jak rozlišovat mezi solidními a pofidérními stránkami, a tak se na počítač časem dostane velké množství všelijaké špíny. Naštěstí existují mnohé společnosti vedoucí s výrobci virů sysifovský boj. Doporučuje se nainstalovat a pravidelně aktualizovat antivirové programy, sehnat si dobrou antispamovou ochranu a nezapomenout ani na antispyware. Řešení softwarové by se však mělo kombinovat s řešením psychologickým – v těchto situacích jistě pomůže, když svému potomkovi vysvětlíte, podle čeho pozná, jestli může to a to otvírat nebo stahovat. Dítě by také mělo být ujištěno, že za vámi může kdykoliv přijít a zeptat se.

S tím trochu souvisí i další nebezpečí. Na internetu se setkáme s podvodníky snažícími se vytáhnout z důvěřivců nejrůznější osobní informace a ty pak využít hlavně k vlastnímu obohacení. Snad asi každý ví, že dítě by nemělo mít možnost opsat si například údaje z platebních karet a podobně. Potomek dále může po čemsi zatoužit, nechat si to poslat na dobírku anebo zaplatit pomocí SMS. Naštěstí by v této situaci měl každý slušný obchodník přijmout storno objednávky. Jedna zásada však zabrání všem těmto komplikacím. Dítě by se mělo naučit nepsat nikam jakékoli osobní údaje – a když už, tak jedině po rozhovoru nebo lépe s asistencí rodiče.

Zatím jsme mluvili o věcech relativně neškodných – peníze ani porucha počítače nemohou vyvážit prosté zdraví malé nevinné duše. A opět, když už mluvíme o „hrůzách“ ovlivňujících mysl dítěte, začněme jemně. Bez speciálních programů (a někdy i s nimi) váš potomek může narazit na obsah pro něj krajně nevhodný. Na internetu najdete velké množství různých erotických až pornografických stránek, webů propagujících násilí a podobné nepěkné věci. Děti se k podobnému obsahu dostanou až překvapivě snadno a podle jejich svědectví jsou takové události vcelku časté. Většinou jde o náhodu, ale třeba starší chlapci mohou tyto materiály cíleně vyhledávat. Ačkoli moderní věda neprokázala žádné dlouhodobé následky sledování erotiky či násilí, je v tomto ještě mnoho nejasného. V každém případě existuje software omezující přístup k obdobným webům nazývaný „rodičovská kontrola“ nebo také „parental control“. Programy tohoto typu mívají velmi variabilní nastavení, takže si každý rodič může ušít na míru úroveň ochrany svého dítěte. Samo sebou, nic není úplně dokonalé. Více se dozvíte ve zvláštní části přílohy.

Na síti se též může objevovat obdoba „klasické“ šikany. Takzvaný „cyberbullying“ bývá dětmi podceňován. Mnohé berou tyto incidenty spíše jako nepochopení humoru a také se přiznávají, že někdy někoho tímto způsobem dráždily. Kde ale končí legrace a začíná zraňování druhého? Například vyhrožování spolužákovi anonymními e-maily jistě není přijatelné. Rodič by měl podobným situacím předcházet a s potomkem si o těchto věcech promluvit. Jako u normální šikany, i zde se dítě-oběť s problémem nerado svěřuje. Má-li v rodiče důvěru a ten pak zareaguje přiměřeně situaci, skončí vše s nejvyšší pravděpodobností dobře. V podobných situacích je lepší se poradit s profesionálem, například se školním výchovným poradcem.

Nakonec se dostáváme k momentům, kdy se dítě setkává na internetu (chaty, diskusní fóra atd.) s „násilníkem“. Tam, kde surfují a komunikují děti, existuje riziko přítomnosti anonymního sexuálního devianta. Násilník se snaží tvářit důvěryhodně a postupnými kroky tlačí dítě k setkání. Došlo už k velmi otřesným případům, kterým však jde velmi jednoduše zabránit. Prostě a jednoduše, dítě nikdy nesmí poskytovat na internetu jakékoli osobní informace a za žádnou cenu nesmí přistoupit na osobní setkání. Pokuste se to vašeho potomka naučit podobně jako zásadu „nikdy neotvírej cizím lidem“. Tuto problematiku raději probereme detailněji v jiné části přílohy. Relativně jednodušší bývá případ otevřeného agresora-pronásledovače. S ním si někdy poradíme jen pouhým nastavením ignorování jeho zpráv, nastavením neviditelnosti a upozorněním správce webu.

K dalším problémům se řadí závislost na internetu, výběr pravdivých informací a ilegální stahování. O závislosti – zda vůbec existuje, jak ji poznat a jak s ní případně bojovat – se dočtete ve speciální části této přílohy. Ale jen stručně – doporučuje se dohodnout s potomkem na určitém časovém omezení jeho surfování. O ilegálním obsahu na internetu rovněž budeme psát podrobněji. Výběr pravdivých informací rodiče učí zpravidla doporučováním nebo odmítáním konkrétních webů – nebývá v tom obtíž.

Hlavní zásady

• nainstalovat vhodný software

• určit dítěti pevný systém pravidel

• nejdůležitější pravidlo: nedávat osobní informace a nechodit na schůzky

• poučit dítě o rizicích internetu

• mluvit s dítětem o internetu

• přizpůsobit se při tom všem jeho věku i jeho individualitě

Komiks

Vhodným způsobem k seznámení dětí se zásadami bezpečnosti na internetu může být obrázkový komiks s oblíbenými hrdiny Bubíkem, Kulíkem a Dulíkem. Navštivte svět Kačera Donalda a poučte se také.

Vybrané projekty zabývající se bezpečností na internetu v ČR

Saferinternet.cz - informační portál, aktuality
Hotline Internet - internetová horká linka
INTERNET HELPLINE - internetová linka pomoci a informace